Pokud nežijete mimo civilizaci, tak určitě víte, že v ten samý den - v neděli 22.5. se konal v Praze také koncert legendárních AC/DC. Někdo by mohl předpokládat, že návštěvnost na Sólstafir bude tudíž bídná, vždyť si spousta lidí poslouchající rock/metal koupila drahý lístek na poslední koncert AC/DC u nás minulý rok ještě se zpěvákem Brianem. Také jsem měl v plánu jít na AC/DC, ale než jsem se odhodlal ke koupi lístků, tak byly asi během tří dnů vyprodány. Tudíž na 22.5. jsem měl víceméně volno, lístek na Sólstafir jsem koupil prakticky okamžitě v předprodeji v lednu a nakonec to byla i téměř nutná koupě v předprodeji, protože podle Obscure Promotion na místě zbývalo 50 lístků za cenu 650 Kč.
Při nastupování do vlaku mě již zdravili fanoušci AC/DC, Hlavní nádraží v Praze bylo také v obležení fanoušků AC/DC. V paláci Akropis jsem byl poprvé, často se na metalové koncerty orientuji, podle toho, kam míří lidé oblečení v černých mikinách, tričkách, vestách, což tentokrát byla zrada. :D
Klub ale nacházím díky Google Street View bez větších problémů. Před samotným klubem, ještě před jeho otevřením se nachází řada fanoušků Sólstafir, našli by jste zde ortodoxního metalistu, hipstera, gothičku, lidé spíše pohanského než metalového vzezření, samozřejmě řada fanoušků a fanynek s trikem islandského fenoménu. Sál byl otevřen lehce po půl 7, kapela začala hrát v půl 8, informace o dřívějším začátku koncertu byla díky sociálním sítím dostatečně známa. Atmosféru dotvářela i skutečnost, že členové Sólstafir minimálně dvakrát klubem Akropolis šli si pro něco do tourbusu nebo ven zakouřit, žádné hvězdné návyky na druhou stranu fanoušci neměli potřebu je okamžitě otravovat. Absence předkapely je pro mě zatím vždy znamení neopakovatelného zážitku, umožňuje Vám si maximálně vychutnat každou skladbu.
Jejich styl je těžko popsatelný, dříve hráli black metal, teď post rock/metal, sami se definují jako Pink Floyd Metal - Atmospheric Rock 'N Roll - Shoegaze Metal. Na tomto turné i za doprovodu smyčcového souboru a klavíru, setlist byl rozdělený na 2 části. V té první části bylo přehráno celé album Ótta.
Následovala asi 20 minutová pauza na přestavbu pódia. Přitom byl promítán pro mě neznámý film Hrafninn flýgur s anglickými titulky. Během tohoto filmu z publika se ozval jenom jeden výkřik, jinak hrobové ticho, je také taková atmosféra v běžném kině?
Druhá, hodinu trvající, část setlistu navazuje na film písní Djákninn. Jsem naprosto u vytržení. Druhá část je spíše o těch starších skladbách, ale black metalové pasáže nečekejte. Přesto bylo již dost okamžiků na menší headbeanging.
Při písni Necrologue se zpěvákovi trochu draly slzy do očí při vzpomínkách na zesnulého známého. Tato skladba byla uvedena jako dosud nehraná na živo.
To musíte zažít!
Předposlední píseň byla Fjara, ovace při začátku a hlavně konci písně neutichaly. Koncert se chýlil k závěru, už ani nevím před kterou skladbou to bylo, ale zpěvák Aðalbjörn Tryggvason si vyžádal 20 sekundovou pauzu, tu narušila jedna slečna s výkřikem I love you. Aðalbjörn velmi potichu do mikrofonu odpovídá: "I love you too." I tyto drobnosti dělaly koncert neopakovatelným.
Například Aðalbjörn neočekávaně políbil jednu slečnu běhen podávání rukou při závěrečné Goddess of Ages, jiné zase během té samé písně tak trochu bez dovolení vzal smartpohone vyfotil sebe a ostatní členy a zase telefon vrátil. Je úžasné, kolik dívek, žen chodí na metalové koncerty a že byly při závěrečné Goddess of Ages slyšet. V prvních řadách si většina lidí podala se zpěvákem ruku.
Setlist
Album Ótta:
Dágmal
Ótta
Lágnaetti
Rismál
Middegi
Nón
Midaftann
Náttmál
Starší tvorba:
Djákninn
She Destroys Again
Necrologue
Svartir Sandar
Fjara
Goddess of The Ages
Než jsem stačil dopsat tu recenzi, již se objevili názory na echoes-zine.cz nebo fobiawebzine názory, že fanoušci byli hluční, dovolili si na rockovém/metalovém koncertě dokonce křičet a obdivovat svoje idoly nebo si dát jedno pivo. Na hranici s nimi. (ironie)
Autoři těchto "recenzí" by asi asi přáli tak o polovinu méně návštěvníků Akropole a po tom by byla asi ta správná atmosféra, nebyla by žádná vřelá přivítání kapely a mohlo by se nadávat na návštěvnost méně známých skupin, mohlo by se vymýšlet různé teorie, jak ten slepenec AC/DC zkazil návštěvnost. A vůbec by bylo nejlepší, kdyby Sólstafir hráli třeba nějaké úterý v klubu Exis-us pro 80 lidí, to by bylo teprve kvlt. Možná už zde by přítomné dámy nedávaly najevo svoje emoce.