stavba pódia, BLACK SABBATH, RIVAL SONS 30.6. 2016

Reportem z koncertu začnu jako málokdo a to stavbou pódia a věcí okolo toho. Byl už tu minimálně jeden pokus popsat přípravy stavby pódia a věcí okolo toho na koncertě Madonny od profesionálního novináře, ale dopadlo to špatně na obě strany. Novinář, který se vydával za bedňáka, dělal šílený zmatek při střídání směn po 150 lidech a tudíž dostal vynadáno a reportáž z příprav koncertu Madonny byla dost kritická.

Já začínám pracovat na koncertu v Kolbence 29.6. ráno, je potřeba do menšího kamionu naložit pódium, nohy, které se musí přesně napočítat - zda 60, 40, 20, náhradní desky, stoly. Stoly patří do cateringu.  Do dodávky schody, "téčka"  a další železné konstrukce. Tohle vše trvá tak 3 hodiny, s poslední jízdou z Kolbenky se dostávám do O2 arény, kde už minimálně hodinu běží práce na stavbě pódia. Není automatické, že pódium mají skupiny propůjčené od místních firem, občas i pódium si vozí vlastní. Jako každá práce, i  stavba pódia není jen tak. Do každé desky do rohu dáte kovovou podpěru, ojediněle dotáhnout nebo je vršek desky poškrábaný, bez barvy, tak se musí dá na stranu a patří na konec pódia. Samotnou desku s pomocí žlutých drážek zasadíte do další, ale opět se může stát, že Vámi pracně nasazená deska je příliš prohnutá a musí se dát úplně pryč a vzít z náhradních. Ne že by Ozzy v 67 letech tak mocně skákal a dělal sprinty po celé stagy, ale kontrolují to lidé z jeho ochranky a to to je většinou chlap, co má třeba 140 Kg a ten se fakt nesmí propadnout. :D Následuje půl hodinová pauza na jídlo, po ní je nutné dát svorky na jednotlivé nohy, stačí ob jednu, tentokrát je někdo začal dávat příliš pečlivě, já s klíčem dotáhl všechny matice, co konstrukci pódia se nacházely, co byla práce tak na 2 hodiny a ještě bez narovnání páteře. Poslední drobné práce spočívají v nanošení příslušenství do převlékacích pokojů. Prvně jsem viděl, že by dressing room měly pokryté stěny černou plachtou. Prostě Black Sabbath! Až na hostujícího bubeníka, toho místnost jsem v O2 aréně neviděl, měl každý člen vlastní místnost. Ozzy. Tonny. Geezer.


Ráno do O2 arény jsem si dohodl sraz o hodinu dříve, než většina bedňáků a to v 6:45. Při obcházejí "outůčka" míjím první fanynku Sabbatů, jak si čte knihu. Je půl sedmé ráno, pro diváky se hala otevírá v 18:30, Rival Sons začínají ve 20:00 a praotcové heavy metalu o hodinu déle. Říkáte si, že je to šílené být tahle brzo, například na Madonně mi přišlo, že tam pár lidí přespalo noc a pak že metalisté jsou ti fanatici.


Práce v první hodině jsou ještě v pohodě - vyndat pár věcí z dodávky, umístit a upevnit zábradlí k pódiu. Jak jste z mnohých recenzí mohli si přečíst, scéna na Sabbatech nebyla přeplácaná, to už jsem tušil díky počtu kamionů - 8. Při zpěvákovi Paul McCartney jich bylo 27. Těch 8 kamionů je třeba vyložit, někdy je zapotřebí vysokozdvižného vozíku. V průběhu vykládky jsou jednotliví bedňáci umístěni na různé pozice, někdo na světla, zvuk atd. Každá pozice má svůj anglický název a ten utváří slang bedňáků a vlastně i vznikají nová česká slova. Vzhledem k tomu, že jsem nešel na likvidaci, měl jsem přece lístek na koncert a umím anglicky, tak jsem u stavění menších stanů, které pak přišly na stage, ale nejsou vidět pro návštěvníka. Nejenom během bubenického sóla zde členové Sabbatů měli zázemí, místo ke krátkému odpočinku atd. Trochu jsem kroutil hlavou na důrazným vysvětlováním, popisováním, jak dlouho trvá 15 minutová přestávka, též mi nešlo do hlavy to chválení, že jeden bedňák si to dává o něco lépe, než ostatní, jako kdyby to někoho zvlášť zajímalo  v tom najímání a propouštění lidí nebo že by si to nějakým omylem ten náš český manager, co má na starost několik stovek pokynů za koncert, pamatoval.
Bylo docela otravné ty menší stany z plochy na stání dostat na zadní část pódia, nasadit na ně plachty, a další drobnosti, obdobně s koberci. Špatně na stage s nimi dostávalo, bylo málo času je přesně položit a přilepit je izolepou k podlaze. Před lepením koberců jsem dostal stráášně důležitou úlohu a to s koštětem s mokrým hadrem odstranit z podlahy všech křídou napsané značky. V tuto chvíli část bedňáků šla již domů, já jsem samozřejmě chtěl pracovat co nejdéle a ne třeba do 12:00. Během čekání na další práci již začíná zvuková zkouška, samozřejmě bez členů Black Sabbath. Dal bych sem pár zajímavých fotek ze zvukovky, ale nemá se fotit a následně ty fotky někam vystavovat, tak v případě metalové skupiny to budu i dodržovat. ;)  Z repráků se valí nějaký poprock, který následně bude dělat problémy při komunikaci během sestavování nášlapů. To jsou ty kovové konstrukce, které drží diváky od pódia nebo rozdělují sekce na stání u pódia a stání. Při skládání je nutné dávat si pozor na prsty. Práce končí v půl druhé, něco zabere čas na převlečení, zapsání účasti, vymotání z haly ven a co teď. Asi za 3 hodiny mají dorazit známí, nákup v nedalekém Lidlu moc času nezabil, ale jsem docela hotovej, tak na hodinu si sedám před O2 arénu ke vchodům, kde budou večer otvírat. Od ráno přibylo asi 50 lidí u vstupů. Vyruší mě asi ve tři hodiny nějaký Španěl s dotazem, kde je vstup na zvukovou zkoušku, i když jsem v hale ještě před dvěma hodinami, moc jsem nu neporadil. Podobně se mě za dvacet minut ptala jedna slečna ze Slovenska, to měla jenom "obyčejný" lístek stání k pódiu. Slovenština je hezký jazyk, alespoň na chvíli to čekání utíkalo rychleji. Kámoši měli přijet cca v 17:00, tak ve 4 razím do nejbližšího baru. Tento bar se rok co rok mění, tentokrát k horšímu, musí se platit po každém jednom pivu, barman nemá na vrácení, nerad, ale dáván nuceně dýžko.

Tohle se může stát jenom asi mě, v tomto baru si ke mě přisedne týpek z Bejrutu. Popisuje mi, jak má svoji heavy metalovou skupinu - https://www.facebook.com/Zixband/ , jak budou hrát na hlavní stagy na Metaldays ve Slovinsku, zná festival Brutal Assault, chtěl by tam příští rok hrát, jestli neznám lokální promotéry atd. Rád bych si splnil svůj sen a nemusí mít za to úplně peníze. Mimo jiné mi říká, že musí pít flašku Jacka Danielse  denně, kvůli bombovým atentátům v jeho rodné zemi. Poučuji ho, že nemusí dát spropitné v každém baru.
Opravdu tento člověk existuje : https://www.facebook.com/zix555?fref=jewel
Hodina uběhla v tomto jinak hrozném baru jako nic, loučím se, u O2 arény nacházím kámoše skoro okamžitě, následuje hodina a půl čekání na otevření haly a čekání na Rival Sons bylo také úmorné. :D A moc nevylepšil ani ten Staropramen 0.4 za 45 Kč, nějak nově lze na stání dál od pódia si vzít nápoje nakoupení v O2 aréně, to dříve nešlo, ale to jsem nevěděl, dokud jsem nedopil to ubohé pivo před vstupem do plochu.
Americká předkapela Rival Sons to měla v mých očích obzvláště těžké, naposledy uvidím Black Sabbath a je mi prakticky jedno, co před tím "vytrpím". Musím uznat, že jejich hard rock ubíhal svižně, 8 skladem uběhlo jako nic. Nejvíce mě dostával klávesák Todd Ögren-Brooks s vousy typu ZZ TOP, jehož výkon bych chvílemi až epileptický.V rozlehlé hale a již téměř naplněnou hard rock vždy vypadá dobře a atmosféra minimálně pro kapelu nezapomenutelná.
 

V devět hodin se na zadní projekci objevila animace hořícího města, industriálních prostor a ďábla, následně z plamenů vyvstal hořící nápis Black Sabbath! Nastal bouřlivý ohlas, vždyť jsou tu kurva naposledy! Jak už jsem naznačoval, scéna byla jednoduchá, na zadní projekci mohli i ti menší diváci vidět dění na pódiu, užívat si každý detail Iommiho rychlých prstů při hraní na kytaru, Butlerovo hraní na basu či Ozzyho kymácení u mikrofonu. Ozzymu nikdy nebylo moc dobře rozumět, ani tentokrát co všechno říkal mezi písněmi, během první písně stejně pojmenované jako kapela, Ozzy spíše testoval, co si s hlasem může ten večer dovolit. Na rozdíl od sólové kariéry toho moc nenaběhal, ostatní členové BS také nebyli příliš energičtí, až na první píseň koncertu každý návštěvník vyprodané haly měl možnost slyšet, jak nádhernou barvu hlasu Ozzy stále má! Bulvární informace o neúčasti Billa Warda si každý přečetl, Tommy Clufetos si to dával bezchybně. Možná někdo čekal nějakou tu píseň z posledního alba 13., ale nebylo tomu tak, za to prastarého alba Paranoid jich zaznělo rovnou šest. Písně Fairies Wear Boots, After Forever, Into the Void, Snowblind ubíhají strašně rychle, pro mě na chvíli se čas zastavuje s fenomenální písní War pigs. V instrumentální Rad Salad Tommy Clufetos se vzdáleně přiblíží na dno svých sil a více než desetiminutovým bubenickým sólem dostává do kolen celou halu. Na které plynule následuje nesmrtelná klasika Iron Man...

Před koncertem otravuje nějaký tatík dva chlapy přede mnou, že asi 12 starý syn nebude mít nic z koncertu, co je to za lidi, že kluka nepustí do předu, i když není nikdy místo. Pro tyto účely je místo na sezení že. Pak v půlce koncertu nějaký týpek procpal svoji přítelkyni přede mě a mého kámoše, že někdo známý ve předu a já nevím co. Ze svého místa neuhnu ani o kousek, co na tom, že ta holka na mě úplně nalepená a doufá, že uhnu. Po 2 skladbách to vzdala a oba někam zmizeli. :D Pokračuje koncert, normálně máchám rukou, ukazuji paroháče a v tom někomu vyhodím smartphone z ruky. Jestli se někdo učí profesionálně natáčet, tak fakt ne na metalovém koncertě. :D  "Kupodivu" se ten člověk drze dopředu za telefonem, hned jsem nepostřehl, že jsem mu vyrazil telefon, tak ještě do něj pořádně strčím, páč se domnívám, že zase někdo chce se někam nasrat. :D Tak pro tyto lidi byly jako stvořené sklady závěrečné sklady Children of the Grave a Paranoid. Strhlo  neskutečné pogo! A to jsem měl ještě pracovní boty podobné steelům z rána, strašná vřava a to na stání dál od pódia! A to na skupině založené v roce 1968 a jdoucí pomalu, ale jistě do důchodu! Lets go fucking crazy zaznělo od Ozzyho před poslední skladbou PARANOID. Nabírám poslední dech, poslední zbytky sil a vrhám se do posledního a to víc neskutečného bordelu.

The end.


setlist: Black Sabbath,Fairies Wear Boots, After Forever, Into the Void, Snowblind, War Pigs (with band introduction), Behind the Wall of Sleep (with 'Wasp' intro), N.I.B. (with 'Bassically' intro), Hand of Doom, Rat Salad (with drum solo), Iron Man, Dirty Women, Children of the Grave,
Paranoid